Témata na hostovce
Cestovní ruch
Co, kdy, kde a jak
Etika
Etnické kuchyně
Gastronomie
Hygiena a sanitace
Jídla a jídelní lístky
Kdo, kdy, kde
Koho se to týká
Konzulting
Kuchyňské techniky
Michael D. Klíma
Nápoje (koktejly)
O čem se nemluví
Pohostinství
Případové studie
Restaurace a servis
Stroje, náčiní a zařízení
Ubytování
Zbožíznalství
Otázky a odpovědi
Otázka:
Já bych rád věděl jestli se v Americe také podávají některá jídla na hlubokých talířích.
Jirka
Odpověď:
Vážený Jirko,
Abych řekl pravdu, tak takovou otázku bych na těchto stránkách nečekal. Je vidět že to s tou Hostovkou, universitou pro hosty myslíte vážně.
Odpověď by mohla být stejně jednoduchá jako ta otázka a sice že "ANO".
Ale jak víte, tak já i když nejsem placen od řádku, tak každou odpověď umím natáhnout.
Proto vám k tomu musím napsat, že mně v pohostinství nemůže už nic překvapit. I když se to zdá být neuvěřitelné, tak já si ještě pamatuji francouzský servis z keridonů kdy se jídla než se dostala na hostův talíř několikrát přendávala a nikdo si nestěžoval, ba naopak za to lidé platili velké peníze.
Nejdříve kuchař dal maso nebo drůbež v kuchyni na stříbrnou mísu, maitre d' to v jídelně přendal na prkénko, naporcoval, dal zpět na mísu na které to hořáku jakoby přihřál, a pak ho okázale francouzským způsobem přendal na talíř který v mnoha případě v té době už byl studený, a jeho comi de rangue ten talíř elegantně z pravé strany předložil trpělivě čekajícím hostům.
Pamatuji ale i servis na stříbrných mísách pod těžkými gloši které číšníci nenáviděli protože byly těžké jako potvora, ale lidem se to také líbilo a tak jsem moc nereptal. V restauracích nižších cenových skupin pamatuji těžké dělené talíře a oválky, na které já ale osobně nedám dopustit.
Pamatuji ale také éru těch vyloženě nepraktických moderních glošů které se z talířů snímaly až před hosty, a kdy byla velká legrace když lidé dostali něco co si objednal jejich soused. Jaká komedie a jaký snobismus, ale lidem se to údajně líbilo a byli ochotni za to platit.
Pamatuji i éru ještě nepraktičtějších základních nebo klubových talířů, takže mně nemůže už nic překvapit.
Jedno z přikázání mého náboženství říká: "Dejte lidem to co chtějí" a mé studenty neustále nabádám k tomu aby se ptali na to co nevědí protože jinak se nic nedozví a tudíž musím i já dělat to co káži.
Proto se v každé restauraci ve které mi podají nějaké jídlo mimo polévky v polévkovém talíři ptám proč to tak dělají, ale mohu Vás vážený Jirko ubezpečit, že to není proto, že by to lidé chtěli.
Vy byste byl asi překvapen, že ve více než 90% případů nedostanu věrohodnou odpověď. Musím ale dodat, že je to v zásadě jen v západních zemích, kde vlastně nikdo není vyučen natožpak aby měl hotelovou školu s maturitou jako u nás, takže já překvapený nejsem.
Předpokládám ale, že v Česku to všichni obsluhující vědí, ale to nemění nic na tom, že já si myslím, že tato blbost první třídy která ale nebude trvat zdaleka tak dlouho jako ty předešlé.
Expert na pastu v polévkovém talíři
Z mé vlastní zkušenosti vám mohu říci, že jsou jídla, jako například pasta, některé dušeniny nebo ragú které se z těch hlubokých talířů docela dobře jedí obzvláště když to můžete jíst lžící (což dnes není již proti bontonu), ale v mnoha případech do těch hlubokých a nadměrně velkých polévkových talířů dávají jídla která se jinak než příborem jíst nedají, jako například osso bucco, ale nikdy se jim nepodaří mi vysvětlit proč.
Osso bucco
V jednom rádoby luxusním hotelu v Česku ve velkém polévkovém talíři i steak ale to zřejmě proto, že ten jejich steak "plave" v jakési záhadné omáčce.
Steakový nůž v této luxusní restauraci k tomu steaku nepodávají, takže to jeho krájení byla úplná kovbojka, ale díky té omáčce by možná k němu měli dávat polévkovou lžíci.
Vy jste se mně na můj názor neptal, ale já vám ho stejně napíši. Já budu v praktičnost podávání jídel v hlubokých talířích budu věřit, až dám jak normální mělké tak i hluboké talíře na teplý bufet a uvidím, že alespoň 10% lidí dá přednost těm polévkovým talířům přednost.
Koncept Steakgrill
Počet návštěv