Moje denní rutina

Žiji v Carslbadu což je jedno z jedno z nejkrásnějších míst na pobřeží Pacifiku v Jižní Kalifornii. Bydlím ve čtvrti zvané Altamira, což je více méně park, kde je spousta květin, zajímavých palem, stromů a keřů, takže se ta čtvrť dá nazvat botanickou zahradou a proto se tady líbí nejen lidem, ale i všem zvířatům.

Ráno

Kdysi jsem chodil ráno v okolí mého baráku, ale teď jezdím ve 4:50 denně do fitness centra které je vzdálené jen asi 10 minut jízdy od našeho baráku. To Fitness Center je totiž pohodlnější už jen proto, že tam nikdy neprší a že je tam celý rok stejná teplota. Po návratu z FC, asi tak v 5:50 jdu asi 60 kroků do jacuzi (do vířidla s horkou vodou), které je hned vedle bazénu, kde se trochu zahřeji.

Potom, asi tak v 6:15 už lezu do bazénu, kterému říkám myslivna protože si v něm asi tak do 6:50 přemýšlím o tom co ten den budu dělat. V tom bazénu se také často setkám s jednou rodinkou kachniček které se sem po ránu také přijdou vykoupat.

Po plavání se ve sprše, která je v klubové místnosti, kde je rovněž sauna, hned u toho bazénu osprchuji a oholím.My sice máme v baráku dvě koupelny a moje je hned vedle mé ložnice, ale musel bych si ji po sobě pokaždé uklidit, a na to jsem příliš lítý a tak jsem ji vlastně za těch 12 let co tu bydlíme ještě ani jednou nepoužil a holím se ve sprše u bazénu.

Po této ranní tělesné očistě a duševní rozcvičce si udělám pořádné kafe, a jdu k mému sporáku kde po přečtení mých e-mailů a po přečtení všech zpráv na americkém a českém internetu kterým říkám Latrine Nachrichten, a po shlédnutí stránek Evropské unie, vařím na tom sporáku až do doby než mě moje žena Eva zavolá ke snídani což je tak kolem 9 hod.

Mikeova kancelář
Moje kancelář je mojí kuchyní, můj počítač je mým sporákem.
Na mém sporáku se neustále něco vaří a toto je na předním hořáku.
M. Klima

Zbytek dne

Po snídani jdu zpátky k mému sporáku a vařím, až se ze mně kouří. Mám sice krátkou přestávku na oběd a v létě někdy i na plavání po obědě, potom krátkou přestávku na večeři a někdy i na plavání po večeři, ale v zásadě žádné vzrůšo.

Chodím minimálně jednou týdně do místní městské knihovny která je relativně dobře fundovaná. Jinak ale čerpám hodně z mé vlastní multilinguální odborné knihovny, která sice není jako knihovna kterou jsem zanechal v Česku (asi 1700 knih), a kterou pak soudruzi rozkradli, nicméně je pro mě mimo internetu tím největším zdrojem informací.

Příležitostně učím na místní college, abych nevyšel z té rutiny učení, ale v zásadě se dá říci, že mimo doby kdy jsem někde na cestách, což díky našemu válečnému stavu teď není tak často, tak od rána do večera do 22 hodin stále něco „vařím“ nebo „peču“ na mém sporáku. To je při střízlivém odhadu 12 až 14 hodin denně, a jelikož pracuji většinou 7 dnů v týdnu, tak je to zhruba 90 hodin týdně × 52 neboli 4.680 hodin za rok. No, já to ale trochu přeháním, protože někdy si dám po obědě dvacet a někdy jsem také na cestách.