Michael Klíma na téma etika25. prosince 2009

Názvy jídel 3

Mezinárodní gastronomie není taková džungle za jakou si ji představuje vedení restaurace STOLETÍ v Praze, údajně jedna z nejlepších pražských restaurací, což nemohu posoudit, protože jsem tam nebyl, a tak musím jen dát na co o ni píše Laura Baranik ve svém článku pro Lidové noviny.

sharehttps://www.hostovka.cz/nazvy_jidel_3?usp=sharing Sdílet na facebooku

Jestli Laura Baranik je profesionální restaurační kritik nevím, ale jedno přikázání mého náboženství říká „Nikomu nevěř“. Nejsem ale v současné době v Česku, tudíž se tam osobně podívat nemohu a tak jsem se na tu restauraci podíval alespoň na internetu a mohu vám říci, že je to otřes.

Souhlasím s tím, že ta restaurace vypadá docela dobře, ale jídelní lístek na který se můžete na internetu podívat, a hlavně názvy těch jídel, jsou ukázkou disrespektu ke všem zásadám gastronomie a tvorby jídelních lístků a proto s kritikou Laury plně souhlasím.

Tvorba názvů jídel má své zásady, které jak se dá se říci, jsou v celém gastronomickém světě respektovány, ale názvy jídel na lístku restaurace STOLETÍ, vybočují ze všeho co jsem kdy v životě viděl, a mohu vás ubezpečit, že jsem toho viděl více než dost.

Prostě podle mě je to nejenom veliká skvrna na českém pohostinství, ale i otřesné poznání toho, jaké mezery mají naši hosté ve znalosti gastronomie, a ve vědomí toho co jim za jejich peníze patří. Já se sice snažím v tom ohledu něco dělat na stránkách mých stránek HOSTOVKA, ale to je bohužel málo, nehledě k tomu že to ještě málo lidí čte.

Přečetl jsem si totiž i diskuzi k celému článku a jsem přímo šokován, že jsou i lidé kterým se ten jídelní lístek líbí. Tolik o sofistikovanosti české restaurační klientely. To víte, kritikem pohostinství je každý kdo už někdy v nějaké restauraci byl, ale kritizovat veřejně hosty, si opováží málo kdo. Já ale musím zcela otevřeně říci, že ti hosté, kteří ty názvy jídel schvalují, mají do sofistikovanosti hodně daleko.

Ve všech případech kde je to jen trochu možné by jídla na jídelních lístcích měla být uváděna pod jejich původními, klasickými nebo obecně známými názvy.

Některé klasické názvy byly jídlům dány na počest známých osobností, jiné měly souvislost s tvůrcem, jiné napovídají o místě původu, některé se vztahují k nějaké historické události a velká většina naznačuje jaká surovina, nebo jaký způsob byl k přípravě jídla použit. Prostě kořen může být v čemkoliv. U některých klasických názvů jídel se dnes ale bohužel dá jen těžko zjistit jejich původ a názvy jídel vždy nenapovídají, kdo vlastně byl autorem, lépe řečeno tvůrcem daného jídla.

O psaní jídelních lístků byly napsány celé spisy a lexikonů jídel je tolik, že se nedají ani spočítat. Některé jsou dobré, jiné jsou horší, ale v zásadě ty dobré jsou opisovány jeden od druhého, protože etika psaní jídelních lístků nedovoluje, aby se cokoliv na klasickém a ustáleném názvu jídla měnilo.

Tudíž dokud budou existovat restaurace ve kterých se budou podávat klasická jídla světových kuchyní tak roštěná Esterhazy by měla zůstat roštěnou Esterhazy, svíčková Welington by měla zůstat svíčkovou Welington a kuře Marengo by mělo zůstate kuřetem Marengo, a Americká limonáda Americkou limonádou, ať je to v Římě, Moskvě, Pekingu, New Yorku nebo kdekoliv jinde na světě.

Tvořit násilně nové názvy jídel, nebo měnit stávající vžité názvy bez znalosti zásad jejich tvorby je známka naprosté ignorance gastronomických zásad a etiky.