Dress Code

Na stránkách www.gastronews.cz, které jsou považovány za jakési odborné stránky v oboru pohostinství, v červnu 2006 proběhla diskuse na základě otázky pana Borůvky zda vedoucí restauace má právo požadovat od zaměsnance v kuchyni aby nosil ponožky. □

  • i
  • i
  • ihttps://www.hostovka.cz/dress_code?usp=sharing
  • i

To bylo v době kdy jsem na těchto stránkách na podobné dotazy přidával mé názory obzvláště když se tazatel podepsal svým jménem.

Já do těchto stránek již nepřizpívám, ale musím přiznat, že je čtu protože podle těch otázek některých čtenářů si mohu udělat jakýsi obrázek o jejich odborné úrovni či inteligenci.

Před několika dny se na zmíněných stránkách objevil příspěvek jisté Jany tohoto znění:

Dobrý den, chtěla bych se zeptat jestli mi může zaměstnavatel zakázat nošení řetízků na pracovišti. Pracuji jako prodavačka a jsem i u potravin. Pochopím zákaz nošení prstýnků, náramků a hodinek z hygienických důvodů, ale nejdou mi do hlavy ty řetízky a náušnice.........???? Je na to nějaký zákon? nebo je to jen výmisl nějaké INICIATIVNí KRÁVY ? Prosím poraďte mi co jedříve,ať se můžu bránit.........Děkuji?.

Pan Řezáč, z Větrníku Janě odpověděl a to více méně díky té její zmínce o iniciativě nějaké krávy a jsem rád, že kvůli tomu ten příspěvek Jany nevymazal, protže bychom jinak ani nevěděli s kým máme v tom dnešním pohostisntví co činit.

S Janou kupodivu ale několik dalších čtenářů více méně souhlasí, na což mají právo, a všichni se domáhají práva nosit co chtějí a kdy chtějí, ale ani jeden z nich nebere vúvahu že na tom pohostitnstí se sice asi 6 procenty sami podílí, ale že hosté, neboli konzumenti se na tom pohostisntví podílí asi 94 procenty.

Ono se o tom totiž nikde nemluví, ale všechny ty předpisy, zásady, zákony a nařízení o tom co, kdy, kde, jak, a proč nosit nejsou jen na ochranu těch kdo to pohostisntví provozují a stejnou měrou i na ochranu těch bez kterých by to pohostisntví vůbec nemohlo existovat, neboli bez kterých by se všichni mohli jít klouzat a to jsou hosté. □

Já, jak jsem se již několkrát zmínil, jsem v pohostisntví strávil 60 let a to jednak jako zaměstanec nebo jeho provazovatel, ale jako jeden z mála i jako konzument neboli host, a tak velmi dobře vím co hosté nemají rádi a jak by se ti osbluhujicí k nim měli chovat a také co těm hostům za jejich peníze patří, a na stránkách Hostovky se s mými čtenáři o své zkušenosti podílím, ale jak je vidět, tak na některé věci zapomínám. □

Co hostům patří bohužel ještě dnes někteří hosté ani sami nevědí. Nakonec kde se to měli naučit? Od těch našich vzorů se to naučit nemohli, a tak jak se říká byli se vším již předem spokojeni a nakonec byli spokojeni i s tou obsluhou.

Ta obsluha nebyla za socialismu vždy ta nejlepší, ale mám li být upřimný tak musím bohužel říci, že přesto že máme již 18 let demokracii se moc nezlepšila ba naopak, ale to může být věcí názru.

Když nic jiného, tak za socialismu museli zaměstanci nosit předepsaný pracovní oděv a případně uniformy, a nepamatuji se že by se někdy diskutovalo o tom zda zaměstnaci v kuchyni musí nosit ponožky. □

Proto jsem na dotaz pana Borůvky do stránek www.gastronews.cz přidal následujicí příspěvek:

Vážený pane Borůvko,

Moje oblíbené rčení je, že v pohostinství je dovolené všechno co není vyloženě zakázané. Vy jste ale Vaši otázkou píchl do vosího hnízda, čemuž se v Americe říká: "You have opened a bag of worms".

V Americe, v zemi údajné svobody a demokracie je otázka oblečení, čemuž se říká DRESS CODE, předmětem nikdy nekončící diskuse.

V Americe jak se říká, jsou zákony na všechno, i na to jak dělat zákony, a proto jsou zákony i na to, jak, kdy a proč se oblékat.

Některé tyto zákony jsou společenské, jiné jsou zdravotní a bezpečnostní a potom jsou zákony nepsané které jsou platné jen v určitých oborech.

Jiné zákony, nebo chcete-li předpisy případně cody pro oblékání jsou ve školství, jiné jsou v úřadech a hlavně v bankách, jiné jsou v armádě nebo jiných uniformovaných složkách, nebo ve speciálních oborech.

Pohostinství je jeden ze speciálních oborů ve kterém se setkáte se všemi možnými předpisy což podle mě je správné, protože jinak by to byla úplná džungle.

Přestože bezpečnostní a estetické a etické zásady v pohostinství jsou obecně známé tak v podnikovém manuálu na podnikový cód oblékání zaměstnanců v jednotlivých oddělení by měli zaměstnanci být upozorněni.

V podnikových códech oblékání se sice zpravidla hovoří o délce vlasů a vousů, o délce mini sukní, o hloubce výstřihu, o bezpečnostní či zdravotní obuvi, ale i o špercích, parfémech apod. Nemluví se v nich ale například o barvě spodního prádla a o tom že by si ho zaměsnanci měli každý den měnit, protože jsou věci které jsou samozřejmé a do kterých nikomu nic není.

Nicméně v některých manuálech se hovoří o tom, že číšníci by měli k černým kalhotám nosit černé boty a černé ponožky (které by si měli denně měnit). Hovoří se zde o uniformách a o předepsaném standardním oblečení, ale zda musí kuchaři nosit ponožky se v nich myslím nemluví protože je to také jakási samozřejmost.

Já bych vám zde vážený pane Borůvko mohl popsat cody v jednotlivých profesích v americkém pohostinství, ale Češi všechno znají (a to není z mé hlavy) a tak předpokládám, že vám několik lidí napíše kde se můžete dočíst něco oficiálního o tom jaké jsou ty cody v české republice.

Pokud ale chcete vědět co je na tom pravdy že máte povinnost nosit ponožky, tak musíte toho vašeho vedoucího zažalovat pro diskriminaci a soud prostě rozhodne jestli váš vedoucí na to má právo nebo ne.

Panu Borůvkovi tehdy odpovědělo i několik jiných lidí a vzásadě se shodovali všichni v tom, že nějaké zásady oblékání musí být i v postinství protože jinak by to skutečně byla úplná džungle. □

Dress code česky znamená zásady oblékání. Nevím jestli na to je v Česku nějaký zákon, ale v zásadě každá zem a každá společnost, i ta nekultivovaná, má nějaké nepsané zákony či zásady oblekání.

Zásady oblékání mohou mít i náboženské kořeny a v náboženské zemi jsou většinou zákonem. V muslimských zemích například nedodržování zákonů oblékání může být trestáno velice přísnými tresty i pro případné nevěřící (psy) kteří v dané zemi žijí.

V socialistickém Československu na to sice také žádný zákon nebyl, ale pokud byste se bývali oblékali nějak výstředně, nebo dokonce "západně", tak jste u těch soudruhů dříve nebo později měli namydlené schody.

No, a teď máme jakoby demkracii, takže pokud se týká oblékání je dovolené vše co není vyloženě zakázané a tak si mnozí lidé myslí, že prostě mohou chodit obléknutí tak jak chtějí.

Naštěstí ale v každém oboru národního hospodářsví každého kultivovaného národa, tudíž i v České republice existují nějaké zásady či předpisy o oblékání a to z mnoha důvodů jako jsou důvody společenské, estetické, hygienické, bezpečnostní, a pod., a myslím si, že s tím v zásadě nejsou žádné problémy.

Pochybuji ale, že by zaměstnaci ve zdravotnictví jako např. lékaři, zdravotní sestry apod. ddmítali nosit zdravotní oděv. Stejne tak pochybuji o tom že by zaměstnanci v hutnictví, v dolech, ve stavebnictví nebo jinak nebezpečném prostředí by odmítali nosit ochraný oděv případně i obuv.

Dokonce i v admnistrativě, obchodě, zdravotnictví,ve školství, v bankách, nemluvě o diplomacii, apod., jak se zdá, lidé žádné zákony nepotřebují a prostě se přizpůsobují době a modě která nevybočuje z místních či krajových zvyklostí.

Je ale dobře známo že způsob oblékání, obzvláště za posledních 20-30 let, se na celém světě podstatně změnil.

Oblečení je čím dále tím méně rozdělováno na všední, sváteční, pracovní či sportovní, nicméně to nevybočuje z rámce vkusu a estetiky. Dnes se lidé ani do kostela neoblékají svátečně jako kdysi, a o návštěvách u doktora ani nemluvě. Kdysi, obzvláště na cestu letadlem, si lidé brali to nejlepší co měli, kdežto dnes i ti největší frajeři cestují i v prví třídě v manžestrákách a v triku.

To same platí I pro návštěvu restaurací nebo společenských akcí. Stále častěji se na pozvánkách mnoha společenských akcí setkáte s poznámkou "CAYR" (Come As You Are) ale i to má svá pravidla, neboli tam nemůžete přijít v plavkách, leda že je to nějaká Pool Party.

Některé restaurace v blízkosti pláží mají ale u vchodu upozornění "NO SHIRT, NO SHOE, NO FOOD OR DRINK", což česky znamená že když nemáte košili nebo boty, že vás prostě neobsloží, což ale je jak z estetckých tak i bezpečnostních důvodů. Neboli jak vidíte tak ten Dress Code platí i pro hosty a to byste jako studenti Hostovky měli vědět.

Globální průmysl pohostisntví a cestovního ruchu, s ohledem na mezinárodní klientelu, je dnes sice uvolněnější, ale přesto se drží nějakých vžitých zásad a norem které se ale mohou poněkud lišit podle různých zemi, neboli i zde platí to americké: "In Rome do as the Romans do".

Z toho důvodu hotely a restarace mají svůj dress code který je zpravidla zakotven v podnikových manuálech.

Jinak mně ale udivuje, že tyto věci se nevyučují na všech těch odbornch školách které u nás máme.

Ktomu jako obyčedjně vám musím přidat příhodnou případovou studii.

It`s a free country

Já, jak jsem se již několikrát zmínil jsem v Americe patnáct let učil na hotelové škole v River Grove u Chicaga.

Na té škole jsme samozřejmě učili i co je to Dress Code, ale to se ti studenti naučili až v prvních hodinách výuky takže na začátku každého semestru se opakovala stejná scéna.

Že by některý student přišel bez ponožek se mi za celá ta léta nestalo, ale pokaždé se mezi těmi studenty našel některý který přišel do mé třídy neoholoený, nebo s dlouhými vlasy a někdy i s naušnicí v uchu, ale stejně tak i některá studentka přišla s dlouhmi naušnicemi, s náramkem nebo s nějakým řetízkem případně s korálemi na krku.

Nemusí vám asi říkat, že si to museli hned sundat, ale mezi těmi "nováčky", kteří mně ještě neznali a kteří nevěděli jaký jsem prevít, se vždy nějaký našel který mi řekl:"It`s a free country and I can wear whatever I wish", což česky znamená že Amerika je svobodná země a že si prostě každý může nosit co chce.

Je sice pravda, že v Americe můžete jít po ulici třeba i s nočníkem na hlavě a nikdo se vás ani nevšimne, ale my jsme byli škola kde jsme mimo jiné učili studenty disciplíně. Proto jsem takovému studentu musel tu svobodu hned vysvětlit a řekl jsem mu že on sice má právo nosit co chce, ale že to právo je pro všechny stejné takže já mám právo ho do mé třídy nepustit pokud je to v rozporu s naším dress code.

No, nemusím vám asi ani říkat, že druhý den všichni přišli oblečeni podle forschriftu a dokonce i ten vlasatý přišel ostříhaný. What a country!

Já v současné době pracuji na Dress Code pro můj koncept STEAKGRILL a mohu vám říci, že je tam vše co si myslím že je v zájmu ochrany zdraví, bezpečnosti a pohodlí jak zaměsnanců tak i hostů, což je zakotveno v příslušných manuálech.

Jelikož ale máme teď tu demkracii tak případný uchazeč o místo v našem konceptu, který s tím nesouhlasí, prostě v našem konceptu ani nenastoupí.

No, a pokud se týká vás jako studentů hostovky, tak vám mohu říci, že i když nejste oblečeni jak se sluší a patří, tak vás ve většině restaruací nejspíše obslouží, ale pokud si chcete získat nějaký respekt tak nevystupujte moc z řady.

Příbuzné články

Service charge
29. září 2011
irestaurace a servis
Service charge
V oddělení otázek mi jeden čtenář položil velice zajímavou otázku co je servis charge, kterou se zabývají odborníci v pohostinství téměř na celém světě, a kterou se ještě nikomu nepodařilo vyřešit.
Service charge, /service_charge
Práva hosta
12. února 2008
irestaurace a servis
Práva hosta
Výňatek z manuálu Servisu konceptu STEAKGRILL. Ochranu hosta povinnosti podnikatele a práva hosta specifikuje, zákon na ochranu spotřebitele ale dá se to vyjádřit našim sloganem:
Práva hosta, /prava_hosta
Dress Code
18. ledna 2008
irestaurace a servis
Dress Code
Na stránkách www.gastronews.cz, které jsou považovány za jakési odborné stránky v oboru pohostinství, v červnu 2006 proběhla diskuse na základě otázky pana Borůvky zda vedoucí restauace má právo požadovat od zaměsnance v kuchyni aby nosil ponožky. □
Dress Code, /dress_code
Split Checks
4. ledna 2008
irestaurace a servis
Split Checks
Říká se tomu také individual checks, a česky se tomu říká indviduální účtenky.
Split Checks, /split_checks
Raison d´etre Steakgrillu
2. ledna 2008
irestaurace a servis
Raison d´etre Steakgrillu
For immediate release! Raison d´etre nového českého restauračního konceptu STEAKGRILL©
Raison d´etre Steakgrillu, /raison_detre_steakgrillu
Používání klubových talířů
5. července 2007
irestaurace a servis
Používání klubových talířů
Klubové talíře jsou velké, kulaté ozdobné porcelánové, kovové, stříbrné, nebo dokonce i dřevěné talíře o průměru 30 až 33 cm. Dávají se na každé místo u stolu místo prostírání. Klubové talíře pocházejí z anglického base plates nebo service plates a ve světě jsou známy jako Platzteller (německy) anebo také Assiette de présentation (francouzsky).
Používání klubových talířů, /klubove_talire
Proč nechodí lidé do restaurací
26. ledna 2007
irestaurace a servis
Proč nechodí lidé do restaurací
Na stránkách www.cestovní-ruch.cz proběhla v těchto dnech docela zajímavá diskuse na článek uveřejněný v časopise AHA který jsem já ohodnotil jako LATRINE NACHRICHTEN a do které jsem se také zapojil.
Proč nechodí lidé do restaurací, /proc_lide_nechodi_do_restauraci
Proč chodí lidé do restaurací
21. ledna 2007
irestaurace a servis
Proč chodí lidé do restaurací
Při běžné povrchní konverzaci lidé nejčastěji hovoří o politice, sportu, o sexu a o jídle, i když ne zrovna v tomto pořadí.
Proč chodí lidé do restaurací, /proc_lide_chodi_do_restauraci
Přání a nároky sofistikovaných hostů
31. března 2006
irestaurace a servis
Přání a nároky sofistikovaných hostů
Kvalitní jídla a nápoje nejsou to jediné co uspokojí nároky současné klientely. Sofistikovaný host EU očekává také kvalitní služby a servis.
Přání a nároky sofistikovaných hostů, /prani_a_naroky_hostu
Reservace
13. března 2006
irestaurace a servis
Reservace
Jako sofistikovaní hosté nebo jako studenti Hostovky byste také měli vědět, jak, kdy a proč si dělat v restauracích reservaci.
Reservace, /reservace
Rezervace a čekání na stůl
13. března 2006
irestaurace a servis
Rezervace a čekání na stůl
Rezervace stolů není ve všech restauracích běžná. Restaurace, ve kterých je rezervace nutná, obsazují stoly většinou dvakrát za večer (anglicky double sitting). Proto se musíte rozhodnout, na kdy si stůl rezervovat.
Rezervace a čekání na stůl, /cekani_na_stul
Kritika a pochvaly
15. listopadu 2005
irestaurace a servis
Kritika a pochvaly
Jako studenti Hostovky byste měli vědět, že máte morální povinnost poukázat na nedostatky v jídle a servisu protože někdy naši pracovníci, pokud nejsou absolventy některé z těch našich četných hotelových škol, ani nevědí že nějakou chybu dělají.
Kritika a pochvaly, /kritika_a_pochvaly
Valet parking
3. listopadu 2005
irestaurace a servis
Valet parking
Valet v angličtině znamená sluha nebo komorník. Valet parking v pohostinství je parkování vašeho vozu zaměstnancem hotelu nebo restaurace.
Valet parking, /valet_parking
Host
23. října 2005
irestaurace a servis
Host
Host je prostě někdo, bez koho pohostinství nemůže vůbec existovat, ale někteří čeští i slovenští hoteliéři a restauratéři si tuto skutečnoat neuvědomují.
Host, /host
Co hosté nemají rádi
22. října 2005
irestaurace a servis
Co hosté nemají rádi
Toho co hosté nemají rádi je nekonečná řada. Je to do jisté míry dáno sofistikovaností hosta, neboli tím zda ví co mu vlastně patří, což bohužel dnes málo našich hostů ví.
Co hosté nemají rádi, /ce_hoste_nemaji_radi
Šéfkuchařův stůl
19. dubna 2009
irestaurace a servisiFrancie
Šéfkuchařův stůl
Šéfkuchařův stůl je anglicky nazýván jako chef‘s table. V některých restauracích a hotelech ve Francii bylo, a doufám že je ještě zvykem, že před zahájením provozu všichni kuchaři, společně s šéfkuchařem, zasednou ke stolu prostřenému bílým ubrusem a společně obědvají.
Šéfkuchařův stůl, /chefs_table
Drůbeží garnitura Agnès Sorel
3. července 2005
irestaurace a servisiomáčka
Drůbeží garnitura Agnès Sorel
Agnès Sorel (1410–1450) byla milenka francouzského krále Karla VII. Měla významný vliv na krále a snažila o snížení bídy a mizérie v zemi. Je po ní pojmenována garnitura (soubor jídel a doplňků) pro drůbež a jateční masa.
Drůbeží garnitura Agnès Sorel, /agnes_sorel
Příběh restaurace Bakery
6. února 2007
irestaurace a servisihistorkaiAmerika
Příběh restaurace Bakery
Podle všech pouček o podnikání v pohostinství je jednou ze základních podmínek úspěšného provozování restaurace lokalita. Nicméně doslova učebnicovým příkladem, že atmosféra a ambiance je důležitější podmínkou při provozování restaurace než lokalita, byl můj velmi dobrý a milý přítel pan Louis Szathmary.
Příběh restaurace Bakery, /bakery
Barbecue
10. května 2009
irestaurace a servisigrilováníimasoiAmerikaiFrancie
Barbecue
Barbecue je vlastně grilování masa, které se potírá speciální omáčkou. Barbecue se dělí na suché brazilské barbecue a americké barbecue.
Barbecue, /bbq
Pracovní a firemní obědy
8. ledna 2010
irestaurace a servisimenuiobědyipodnikáníigrazingijídelní lístek
Pracovní a firemní obědy
V Česku byla v době socialismu pracovním obědům (anglicky business lunch) věnována mimořádná pozornost, protože tehdy bylo jídlo a pití hlavním předmětem.
Pracovní a firemní obědy, /pracovni_obedy