Kritika

KRITICI, FOOD CRITICS, RECENZENTI, FOOD COLUMNISTS, AUDITOŘI, MYSTERY SHOPPERS, FOOD WRITERS, RESTAURANT CRITIC a neposlední řadě STĚŽOVATELÉ jsou lidé které poutá jedno pouto, a to je jídlo.

  • i
  • i
  • ihttps://www.hostovka.cz/kritika?usp=sharing
  • i

KRITICI

Člověk nemusí být hudebník a dokonce nemusí umět na žádný nástroj hrát, aby mohl byt kritikem, ale musí hudbě rozumět. Podobně nemusí být hercem, režizérem nebo dokonce producentem, aby mohl být divadelním nebo filmovým kritikem, ale musí tomu také rozumět a to se dá říci o většině kritiků umění, a dá se říci, že je to do jisté míry respektováno a proto je těch kritiků relativně málo.

Kritici restaurací či hotelů jsou ale něco jiného a je to ta největší skupina kritiků, která existuje. Prostě každý kdo už jednou šel do hospody se džbánem pro pivo nebo každý kdo už někdy byl v restauraci je odborník na pohostinství a tím pádem kvalifikovaný kritik.

Když se nad tím ale zamyslíte, tak každý z nás měl životě důvod si v restauraci stěžovat, ať již to bylo jídlo, pití nebo služby. Jsou ale chroničtí kritici, kteří se stěžují na všechno, vždycky a všude. Tito kritici se také zřídka pod svoji kritiku podepíši a proto jejich kritiky by neměly být brány vážně. Jsou ale kritici profesionálové.

MYSTERY SHOPPERS

Mystery shoppers je zvláštní odrůda kritiků, kteří to částečně dělají k vlastnímu uspokojení, ale v zásadě pro peníze protože je to placená služba.

FOOD CRITIC

V Americe food critic, food writer a restaurant critic, je ve většině případů někdo, kdo dělá recenzi jídla nebo restaurace, a své poznatky popisuje, neboli food writer, případně někdo kdo je publikuje v nějakém magazinu nebo novinách a v takovém případě se mu říká food columnist.

FOOD WRITERS

Foodwriters se rekrutují z řad dospělých, zkušených sofistikovaných návštěvníků restaurací, kteří mají alespoň tu základní znalost gastronomie a etiky stolování, případně smysl pro estetiku.

Ve většině případů se food writers specializují jen na některé typy restauračních podniků což nejčastěji jsou restaurace vyšších cenových skupin. Food writer musí být rovněž znalcem nápojů, zejména cocktailů a vín, ale i znalcem populárních cuisines.

Jsou ale food writers, kteří se specializují na etnické kuchyně, což je obzvláště náročné, protože každá etnická restaurace se snaží dodržovat zvyky daného národa či cusine a foodwriter musí být s těmito zásadami obeznámen.

Proto například v Česku v etnických kuchyních mohou food writers popisovat nejvýše tak hygienu, ale autenticitu jídel a pití případně dekor nebo celkovou ambiánce popisovat nemohou, protože nemají potřebné znalosti.

Nicméně zodpovědný foodwriter podnik který popisuje, navštíví zpravidla několikrát, aby byla vyloučena možnost náhodných chyb, ale i tak, se jedná o velice subjektivní popis.

RECENZENTI

Recenzenti je něco co se v současné době nosí v Česku. Poslední dobu sleduji ty recenze v Lidovkách a v Hospodářských novinách a o těch vám nemusím nic podívat, protože je najdete na internetu.

Tak jako i jinde na světě útratu těch recenzentů platí ty noviny v čemž se tedy vylepšili. Kdysi, hned po té Sametové revoluci, když jsem se třikrát denně stravoval v nějaké restauraci, jsem totiž já také nabízel své služby jedněm novinám, ale tehdy si to představovali tak, že jim mé zkušenosti z nějaké restaurace popíši, útratu že si zaplatím a oni že mi za ten článek zaplatí podle tarifu. What a country!

FOOD COLUMNISTS

Ve většině případů kvalitu jídla a nápojů, úroveň služeb a celkovou ambince, každý columnist hodnotí svým osobitým způsobem ve stupnici 1-5. Jedni používají prostá čísla, jiní používají jazýčky, lžičky, případně vařečky, či kuchařské čepice.

Toto hodnocení je v každém případě subjektivní, protože názory na to co je dobré a co je špatné, čeho je málo a čeho je hodně a hlavně na to co je laciné a co je drahé, se velice různí. Tudíž takové hodnocení je také velice zodpovědný úkol.

V Americe, kde každý soudí každého i pro sebemenší důvod, nesprávné hodnocení, ať již kladné či záporné může totiž mít dalekosáhlé následky, a v noha případech končí soudním přelíčením.

Časem si každý columnist získá určitou pověst či popularitu, někteří ale skončí svoji kariéru velice rychle, protože nemají patřičné znalosti zásad hodnocení všech aspektů které se na dobré či špatné pověsti dané restaurace podílí.

AUDITOŘI

Restaurační či hoteloví auditoři jsou podstatně menší skupinou, protože se u nich předpokládá jistá odbornost. Audity jsou prováděny na objednávku bankou nebo nějakým vládním úřadem, případně korporací či majitelem, který současný stav svého podniku chce znát ve vlastním zájmu. Audit je zpravidla zakončen zprávou popisující současný stav. Ve výjimečných případech, na požádání, auditor podá návrh na odstranění zjištěných závad případně návrh na zlepšení. Audit může několik hodit ale v některých případech i několik dnů, nicméně odstranění závad může trvat i několik měsíců.

LABUŽNÍCI

Labužníci jsou jak mezi gurmety tak i mezi gourmány, a když se to tak vezme tak je jich je tolik, že by si zasloužili svoji vlastní skupinu. Bylo by ale mylné se domnívat, že labužník je někdo kdo vychutnává jen kaviár, lanýže nebo jiná drahá jídla.

Labužník je někdo, kdo umí vychutnat všechno co mu chutná, bez ohledu na to zda je to drahé nebo laciné, zda je to v souladu se současnými gastronomickými předpisy nebo módním trendem.

Labužník prostě vyhledává restaurace, ve kterých podávaná jídla uspokojí jeho představu o lahůdkách bez ohledu na to, zda tato jídla jsou kladně hodnocená jak gurmány, gurmety nebo snoby.

Labužník není někdo, kdo navštěvuje populární, drahé a exklusivní restaurace jenom proto, aby tam „dýchal stejný vzduch“ s nějakými intelektuály nebo osobnostmi což je charakteristické pro snoby.

Do skupiny labužníků, abych se přiznal, patřím i já. Během mé praxe jsem procestoval téměř celý svět a s oblibou říkám, že sežeru všechno, co napřed nesežere mně a tak se dá říci, že není téměř žádné jídlo, které bych neochutnal, ale přesto mám své preference. Pracoval jsem také většinou v dobrých hotelích a restauracích, a to i v takových kde cena večeře na osobu mohla být ,- i více (bez vína), a kde jsem toho mohl sníst a vypít co hrdlo ráčí, ale nejlépe jsem si pochutnal, když mi manželka doma udělala knedlíky s vejci, šunkofleky nebo cmundu a dobrou českou sekanou nikdy neodmítnu.

Jsou ale i „labužníci“ kteří se spíše rozcapují a sáhodlouze popisují jídla a nápoje případně i ambiánci luxusních a drahých restaurací které údajně navštívili i lidem, kteří se do takových restaurací nikdy v životě nedostanou nejenom, že si je nemohou dovolit, ale které jsou případně v zemích, kam se tito lidé nikdy nedostanou.

Příkladem je pan Vladimír Poštůlka, samozvaný gourmet-kritik, který se také považuje za labužníka, ale který podle mě není ani jedno, ani druhé a ani třetí. Kdo je to kritik, jsme si již řekli, a tak si řekněme kdo je gourmet.

Gourmet je nejvíce zneužívaný výraz v gastronomickém slovníku. V poslední době si toto označení přisvojili snobové natolik, že tento výraz dostal špatný zvuk. gourmet je znalec dobrého jídla a dobrých vín který se více zajímá kvalitou než kvantitou.

Gourmet je civilizovaný člověk s kultivovanou a vystříbřenou chutí který umí ocenit jídlo a pití které konzumuje.

Tak jako milovník a znalec hudby dokáže rozeznat jednotlivé hudební nástroje hrající v orchestru, tak i gourmet dokáže rozeznat jednotlivé chutě které svou kombinací tvoří lahodné jídlo. Podobně má i schopnost plně vychutnat kvality dobrého vína. Kompozice jídel je pro gourmeta rovněž důležitá.

Podněty gourmetů a gurmánů 18. století vedly často k tvorbě jídel která si zachovala svoji popularitu do dnešních dnů.

Dobrý gourmet se pozná na tom, jak umí vybrat a zkombinovat různá jídla a vína která se k nim hodí. gourmet také trvá na vkusně a atraktivně upravené tabuli.

Tyto schopnosti vnímání zahrnuji delikátní chuť a střídmost. Neznamená to, že gourmet jí komplikovaná jídla neustále (právě naopak) ale znamená to, že gourmet, pokud se jídla a pití týká, je člověk velice soudný, ale velice zřídka své názory dává hlasitě najevo.

Nicméně pan Poštůlka ve své namyšlenosti a v honbě za publicitou měl takovou chucpu, že si před několika lety, jako „labužník” otevřel web stránky www.labuzdopo.cz, na kterých se ale již několik let větérek nepohnul.

Pan Poštůlka tam mimo jiné uvádí restaurace, které za posledních 6 let navštívil a které doporučuje, NOVINKY ve kterých dělá reklamu jak sobě tak Michelinu, a uvádí tam dokonce i jeden recept měsíce a Lexikon, který je snůška úplných nesmyslů.

Labužníci jsou jak mezi gurmety tak i mezi gourmány, a když se to tak vezme tak je jich tolik, že by si zasloužili svoji vlastní skupinu. Bylo by ale mylné se domnívat, že labužník je někdo kdo vychutnává jen kaviár, lanýže nebo jiná drahá jídla.

Labužník je někdo, kdo umí vychutnat všechno co mu chutná, bez ohledu na to zda je to drahé nebo laciné, zda je to v souladu se současnými gastronomickými předpisy nebo módním trendem.

Labužník prostě vyhledává restaurace, ve kterých podávaná jídla uspokojí jeho představu o lahůdkách bez ohledu na to, zda tato jídla jsou kladně hodnocená jak gurmány, gamety, snoby a případně i Michelinem.

Labužník není někdo, kdo navštěvuje populární, drahé a exklusivní restaurace jenom proto, aby tam „dýchal stejný vzduch“ s nějakými intelektuály nebo osobnostmi což je charakteristické pro snoby.

Do skupiny labužníků, abych se přiznal, patřím i já. Během mé praxe jsem procestoval téměř celý svět a s oblibou říkám, že sežeru všechno, co napřed nesežere mně a tak se dá říci, že není téměř žádné jídlo, které bych neochutnal, ale přesto mám své preference. Pracoval jsem také většinou v dobrých hotelích a restauracích, a to i v takových kde cena večeře na osobu mohla být ,- i více (bez vína), a kde jsem toho mohl sníst a vypít co hrdlo ráčí, ale nejlépe jsem si pochutnal, když mi manželka doma udělala knedlíky s vejci, šunkofleky nebo cmundu a dobrou českou sekanou nikdy neodmítnu.

Tudíž přes 60 let praxe v pohostinství bych se neopovažoval doporučovat nějaké restaurace jako pan Poštůlka, kterého, podle toho co jsem si na těch jeho stránkách přečetl, považuji za diletanta a bulšitáře, který možná rozumí něčemu jinému, ale který o gastronomii má velice zkreslené představy.

Příbuzné články

Blackdog cantina
30. července 2011
io čem se mluví
Blackdog cantina
11.7.2011 jsem přiložený článek napsal na stránkách www.cestovní-ruch.cz, ktré jsou více méně určeny odborníků, takže nějací novináři je nečtou. Včera jsem ale mluvil s jedním kolegou, který mě v mé teorii utvrdil. Nějaký novinář mu údajně pěl ódy na restauraci BLACKDOG CANTINA v Berouně.
Blackdog cantina, /blackdog_cantina
Šéf na grilu
28. července 2011
io čem se mluví
Šéf na grilu
Úvodem bych chtěl říci, že ani já jídla netvořím, a ani nejsem nějakým recenzentem kuchařských knih, protože na to nemám čas, ale mohu vám říci, že za těch 70 let kdy kuchařské knížky, a to nejenom české čtu, toho o kuchařkách, a zejména o receptech a formách jejich psaní něco málo vím, a umím rozeznat koukol od plevele a proto nemohu mlčky přejít když někdo jako je Zdeněk Pohlreich, náš samozvaný nejvyšší kuchař, známý z pořadu ANO ŠÉFE a NA NOŽE, se teď na televizi producíruje jako odborník na grilování a o který ve své knize ŠÉF NA GRILU, píše úplné bludy.
Šéf na grilu, /sef_na_grilu
U nás si nikdo nestěžuje
23. července 2011
io čem se mluví
U nás si nikdo nestěžuje
Já vím, že v Česku si nikdo nestěžuje, protože Češi byli socializmem vycvičeni již předem se vším souhlasit. Já jsem sice také Čech, ale protože jsem nesouhlasil, tak teď za trest žiji v Americe. Jsem tudíž Americkým občanem a zkažený Amerikou natolik, že si stěžuji, pokud k tomu mám důvod, a to na všechno, kdykoliv, a kdekoliv, ale zatím jsem si nikdy nestěžoval v Česku, kde v poslední době, opět jako český občan, přechodně žiji.
U nás si nikdo nestěžuje, /u_nas_si_nikdo_nestezuje
Francouzská cibulová polévka
19. července 2011
io čem se mluví
Francouzská cibulová polévka
Francouzská cibulová polévka (Soupe à l'oignon) je jedna z nejstarších, nejlepších a nejjednodušších francouzských polévek, ale nevěřili byste tomu, jak tuto vynikající polévku dokáží čeští kuchaři ještě více zjednodušit a vylepšit.
Francouzská cibulová polévka, /francouzska_cibulova_polevka
Společenské funkce
17. října 2010
io čem se mluví
Společenské funkce
Přehazuji to tu jako horkou bramboru. Jsou totiž věci, o kterých se nemluví, a o tom, že by se o nich psalo, se nedá někdy ani uvažovat. V Americe se v každé společnosti může mluvit například o jídle, o sexu a o sportu, ale politika a náboženství je tabu.
Společenské funkce, /spolecenske_funkce
Krádeže
20. září 2010
io čem se mluví
Krádeže
Nejvíce v EU kradou Češi, DNES Sobota 11. září 2010. What a BS! Téměř autentický článek pod názvem Češi kradou v obchodech nejvíc z Evropy vyšel již 11. 10. 2006, AUTOR: (čtk, eko)
Krádeže, /kradeze
Na zámku a v podzámčí
10. září 2010
io čem se mluví
Na zámku a v podzámčí
Vážení studenti Hostovky, přeposílám zde moji stížnost na ubytování v hotelu Chateau Kotěra kterou jsem jim poslal již podruhé 12.8.2010 a na kterou mi dosud neodpověděli.
Na zámku a v podzámčí, /na_zamku_a_v_podzamci
Americké pohostinství
10. září 2010
io čem se mluví
Americké pohostinství
Vážení studenti Hostovky, já se netajím tím, že jsem Čechoameričan, a také se netajím tím, že mám dilema s tím, na co mám být pyšný a za co bych se měl stydět.
Americké pohostinství, /americke_pohostinstvi
Po národ
24. března 2010
io čem se mluví
Po národ
Já vím, že by si člověk neměl dělat do vlastního hnízda, ale já nejsem pokrytec a tak to řeknu tak jak to vidím, a sice že někdy se ve světě musím stydět za to, že jsme Čech. Na omluvu Čechů musím ale říci že za to vlastně nemohou. Češi, kdysi respektovaný národ v celé Evropě, se díky socialismu dostali na úroveň národů které se za národy ani nepočítají, což si sice uvědomují, ale nic pro to nedělají.
Po národ, /po_narod
Pochoutky s ocasem
25. ledna 2010
io čem se mluví
Pochoutky s ocasem
HN. IHNED. CZ, 22.1.2019, Autor článku Petra Pospěchová, autor receptu šéfkuchař Titus Eliáš
Pochoutky s ocasem, /pochoutky_s_ocasem
Jak se stát sofistikovaným hostem
23. ledna 2010
io čem se mluví
Jak se stát sofistikovaným hostem
Sofistikovanost má několik významů a my se zde budeme zabývat sofisitkovaností v pohostinství.
Jak se stát sofistikovaným hostem, /sofistikovany_host
Kritika
23. ledna 2010
io čem se mluví
Kritika
KRITICI, FOOD CRITICS, RECENZENTI, FOOD COLUMNISTS, AUDITOŘI, MYSTERY SHOPPERS, FOOD WRITERS, RESTAURANT CRITIC a neposlední řadě STĚŽOVATELÉ jsou lidé které poutá jedno pouto, a to je jídlo.
Kritika, /kritika
Velká huba
21. prosince 2009
io čem se mluví
Velká huba
Důležitost krájení si uvědomoval již prehistorický člověk. Po objevení ohně mu došlo, že sice může toho mamuta opékat na rožni celého, ale že pokud ho nakrájí na steaky, že je může grilovat lépe a radostněji.
Velká huba, /velka_huba
Šizení
29. dubna 2008
io čem se mluví
Šizení
Šizení v restauracích není nic nového a je staré jak to pohostinství samo. Šidí se všude na celém světě a mně to můžete věřit, protože to vím z vlastní zkušenosti. Nemohu sice říci, že šidí každý, ale vždycky se někdo najde. Když to není sám majitel který šdí zaměstnance, tak jsou to někteří zaměstnanci kteří nakonec někdy šidí jak ty hosty, tak i toho majitele, a někdy šidí i ti hosté, neboli každý šidí každého. Samozřejmě že jsou výjimky, což musím vždy dodat, protože by mně hned někdo napadl, že on nešidí. V některých případech na to šizení máte důkaz v podobě účtenky, a proto se teď tolik diskutuje o zavedení kontrolních pokladen a povinnosti dávat na vše účtenku, ale tu si také můžete strčit za klobouk i když je na ni nějaká chyba, protože byste museli dokázat, že ta chyba byla úmyslná.
Šizení, /sizeni
Úpadek tradičních francouzských restaurací
24. prosince 2009
io čem se mluvíiFrancie
Úpadek tradičních francouzských restaurací
Jak jsem se dočetl na internetu, tak jen za první tři měsíce v r. 2009 zbankrotovalo ve Francii asi 3.000 restaurací, kaváren a barů. Počet francouzských restaurací, které zbankrotovaly, stoupl ve srovnání s loňskem o 25 % a počet kaváren, které byly nuceny zavřít, stoupl o 56 %.
Úpadek tradičních francouzských restaurací, /francouzske_restaurace