Michael Klíma na téma jídla a jídelní lístkysnob16. dubna 2006

Upoutání pozornosti módními pojmy

Na jídelních lístcích se k upoutání pozornosti velmi často používají populární, dobře znějící slova (anglicky buzzwords). Buzzword je odvozené od slova bzukot (anglick buzz). Dalo by se tedy přeložit jako slovo, které „bzučí“, aby upoutalo pozornost.

sharehttps://www.hostovka.cz/modni_pojmy?usp=sharing Sdílet na facebooku

Je to například kaviár, humři, krevety, lanýže, žampiony, artyčoky, avokádo, chřest, steak. Dále šampaňské, Campari nebo koňak, ale například i čerstvá bazalka, houby shiitake a balzamikový ocet.

Například vejce s kaviárem upoutají pozornost, i když obsahují jen velice malé množství kaviáru. Obdobně telecí ragú s lanýži zní přitažlivěji než obyčejné telecí na houbách. V mysli hostů totiž lanýže představují něco exotického, takže si takové jídlo rádi objednají.

Používané druhy módních slov

Mezi tzv. taháky se řadí i aktuálně populární suroviny. Tak například česnek, který se kdysi v „nóbl“ kuchyni vůbec neobjevoval, je dnes naopak velkým tahákem. Populární jsou také superlativy jako, vynikající, pikantní, čerstvý, domácí nebo naopak importovaný, speciální, jako od maminky apod.

Zašlo to dokonce tak daleko, že někteří kuchaři už ve svých receptech nepoužívají jen obyčejnou sůl, ale buďto košer sůl nebo mořskou sůl. Jejich rozdíl ve vařeném jídle ve skutečnosti vůbec nikdo nepozná. Zní to ale exkluzivně a tím pádem i více draze.

Na jídelních lístcích některých českých (rádoby francouzských) restaurací, se dnes setkáte s jídly a výrazy, jako crusta, fond, wasabi, carpaccio, confit, tatarák z lososa (přestože Tataři neměli ani tušení, co to takový losos je), foie gras, pinie (což by měla být piniová jádra) nebo bramborové pyré (místo obyčejně znějící bramborové kaše).

Stejně tak narazíte na kuchařské techniky jako sotýrovat, konfinovat (což česky znamená konzervovat) a setkáte se s mnoha dalšími nepravdami, kravinami a výrazy, které nejsou jasné ani některým kuchařům, natožpak hostům. Tyto všechny výrazy souvisí hlavně s cenou, což uspokojuje zejména restaurační snoby.

Restaurační snob

Restaurační snob se dá definovat jako pseudoexpert, s povrchními znalostmi gastronomie, který svoji expertizu vystavuje na obdiv naučenými frázemi o jídle a pití. Snob, pokud na to má, si vždy objedná to nejdražší jídlo a pití, u kterého je cena náznakem lepší kvality než u nápojů a jídel lacinějších.

  1. Snob si například ve francouzské restauraci objedná mořský jazyk s krevetami, psaný na jídelním lístku jako Filet de Sole à la Cardinal. Nejprve začne mluvit o tom, jak krásně červení museli být raci, kterými byla cardinal omáčka obarvena.
  2. Poté bude tvrdit, že víno, použité při její přípravě, bylo určitě francouzské chablis. Protože si takové víno i objednal, tak po znaleckém přičichnutí podá posudek o tom, jak krásný buket to víno má. Dále, po prohlédnutí proti světlu (nebo ještě lépe proti plamenu svíčky), se zmíní o jiskře. Po prvním doušku víno v ústech znalecky poválí, obrátí zasněně oči k oblakům a vynese posudek o tom, jakou lahodnou chuť to víno má, jak je plné a jak bohatá byla půda, ve které byla réva vypěstována.
  3. Stejným způsobem takový snob dokáže ohodnotit kvalitu whisky, koňaku, brandy a jiných nápojů, včetně piva. Takové představení dokáže pravý snob udělat i v kterékoliv jiné etnické restauraci, kterou již alespoň jednou předtím navštívil.

Tito snobové, hlavně pokud je jejich posudek víceméně kladný a vyslovený nahlas, jsou v každé restauraci vítanou klientelou. Obzvláště když se jedná o intelektuála. Protože lidé si z nějakého důvodu myslí, že všichni intelektuálové jsou na slovo vzatí gastronomové.

Mezi snoby patří i celá řada kuchařů chválících se, že pracovali tak a tak dlouho v některé cizí zemi. Přitom ale neřeknou, že byli natolik zavaleni prací, a že měli tak malé příjmy, že si nemohli dovolit ochutnat jídla v jiných restauracích, než ve kterých pracovali.