Vše co sníš a nikoli vše co odneseš

Samoobslužná restaurace (anglicky all you can eat nebo novodobě buffet), je způsob pohostinství, který vznikl v Americe. Je to výraz pro nabídku neomezeného množství jídel bufetovou formou za jednotnou atraktivní cenu.

Tento způsob podávání jídel je dnes běžný i v České republice a to hlavně při podávání (pozdních) snídaní. Zatím s tím ale nejsou moc dobré zkušenosti.

Definice pohostinství

Ať již v soukromí nebo, ve veřejné instituci, pohostinství je srdečné a vřelé přijímání, obsluhování, a případně bavení hostů. Pohostinství v soukromí se od pohostinství ve veřejných institucích liší tím, že je poskytováno zdarma.

Pohostinství poskytované za úplatu je považováno za pohostinství komerční, ve kterém hostitel uspokojuje potřeby a přání platících hostů. Pohostinství spadá do jednoho z největších průmyslů národního hospodářství který se řídí určitými zákony a předpisy.

K provozování pohostinství komerčním způsobem musí provozovatel mít živnostenské oprávnění a musí ho provozovat za účelem vytvoření zaslouženého zisku. Neboli restaurace se musí držet mé zásady „dát lidem to co chtějí“, ale musí pamatovat i na druhou stranu té mince která říká „dát lidem to, co jim za jejich peníze patří“.

Dejte lidem, co jim patří

Neoficiálně platí, že se jako restauratér musíte snažit, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“. Neboli podle mé teorie je umění v tom dát hostům právě to, co jim náleží, co jim za jejich peníze patří. O nic méně ani o nic více. Platí zde moje dvě zásady:

  • Restaurace není nějaká Armáda spásy nebo jiná charitativní organizace. Restaurace je legitimní byznys, ve kterém musí restauratér (podle živnostenského zákona) vyprodukovat zasloužený zisk.
  • Platí zde také moje další teorie. Ta zní, že do České republiky nemůžete přenést všechno, co vidíte někde v zahraničí, aniž byste to řádně domestikovali.

Chování hostů

Procestoval jsem téměř celý svět a je těžké zjistit, co všechny etnické skupiny dnes jedí doma k snídani. Čeho se dá ale snadno všimnout je, jak někteří jedí, když se dostanou k samoobslužné restauraci. To neplatí jenom v Česku, ale po celém světě.

V Americe tomu říkají, že „jedí jako kobylky“ (anglicky “they eat like horses”). Etnický původ hostů nebo jejich společenské postavení nehraje žádnou roli. Všimněte si například oficiálních banketů nebo rautů. Někteří lidé se například vůbec nestydí si vzít něco domů „na potom“.

Proto některé restaurace v Americe u takových bufetů uvádí „co dokážete sníst, nikoli co si dokážete vzít domů“ (anglicky “all you can eat, but not all you can take home”). Z toho je vidět, že je to všude stejné a proto nevěšte hlavu.

Jediné řešení nevhodného chování hostů v samoobslužné restauraci je studium tvorby bufetů, psychologie prodeje, eventuálně studium Hostovky. K tomuto článku je také k dispozici případová studie, kde je ukázáno, jak jsem se s tímto problémem vypořádal já.