Michael Klíma na téma gastronomiejídelní hůlkyČína17. května 2008

Jídelní hůlky

Jídelní hůlky jsou hlavním jídelním náčiním v mnoha asijských kulturách, ale jejich popularita se rozšířila po celém světě. Jídelní hůlky, jak název napovídá, jsou určeny k jídlu. Nicméně ženy je používají jako dekorativní sponky do vlasů, což je možná proto, aby je měly stále při ruce.

sharehttps://www.hostovka.cz/hulky?usp=sharing Sdílet na facebooku

Jídelní hůlky se používají v Číně, Japonsku, Koreji, ve Vietnamu a na Taiwanu. Všude vám v restauracích velice ochotně podají normální jídelní příbory. Pokud si ale chcete jídlo opravdu vychutnat, tak se naučte hůlky používat.

Historie jídelních hůlek

Používání jídelních hůlek bylo vyvinuto asi před 5 000 lety v Číně. Bylo to nejspíše v době, kdy se jídlo vařilo ve velkých hrncích nebo kotlích. Nedočkavci si ulomili větvičku, kterou si jídlo z kotle vybírali. Později přišli na to, že dvěma větvičkami to jde pohodlněji, a tak vznikly jídelní hůlky.

Kolem 400 let před naším letopočtem s přibývající populací, zmenšováním životního prostoru a s nedostatkem paliva lidi začali krájet potraviny na malé kousky. Tím se uvařily rychleji a ušetřila se energie.

V čínské kultuře stolování hrají jídelní hůlky velice důležitou roli. Čínsky se nazývají Kuaizi a ve staročínštině Zhu. Číňané používají hůlky jako nejdůležitější jídelní příbor již po více než 3 000 let.

Tvar a materiál jídelních hůlek

Horní konec hůlek je zásadně větší, hranatý (čtverhranný), zatímco spodní konec je tenčí a buď kulatý (čínské hůlky) nebo špičatý (japonské hůlky). Čínské hůlky jsou zpravidla delší než japonské.

Hůlky se vyráběly z různých materiálů. Nejčastěji z bambusu, který byl jednak nejlevnější, snadno se dá štípat, odolává vysokým teplotám a nemá znatelnou vůni nebo chuť. Dále se běžně používalo cedrové, sandálové, týkové nebo borovicové dřevo a kosti.

Bohatí lidé měli často hůlky z drahých materiálů jako je stříbro, slonovina, nefrit nebo zlato. V dynastických dobách se věřilo, že stříbrné hůlky zčernají při styku s otráveným jídlem. Dnes se ale ví, že stříbro nereaguje na arsen nebo cyankáli, a že stříbro může změnit barvu při styku se zkaženými vejci, cibulí nebo česnekem.

Japonské zásady při jídle hůlkami

Japonci vyráběli hůlky většinou ze dřeva. Japonci byli také první, kdo v roce 1878 vynalezl hůlky na jedno použití.

  • Držte hůlky spíše na konci, než uprostřed nebo v dolní třetině.
  • Když hůlky nepoužíváte, položte je před sebe špičkami směřujícími doleva.
  • Hůlkami nepíchejte do jídla, obzvláště ne do rýže. Jenom při pohřbech se hůlky zapíchávají do rýže a dávají na oltář.
  • Nepodávejte hůlkami jídlo na hůlky někoho jiného. Jenom při pohřbech se takto kosti spáleného těla podávají od jednoho pozůstalého k druhému.
  • Nenabodávejte jídlo na hůlky.
  • Neukazujte hůlkami na něco nebo na někoho.
  • Nepohybujte příliš hůlkami kolem sebe, a ani si s nimi nehrajte.
  • Nepohybujte pomocí hůlek miskami nebo talíři.
  • K rozdělení větších kousků masa musíte použít většího tlaku na hůlky, což ale vyžaduje určitou praxi.
  • Pokud jste hůlky měli již v ústech, tak k podání jídel ze společné mísy použijte druhý konec hůlek.

Pokud hůlky nepoužíváme, pokládáme je před sebe na jakési podložky (anglicky chopsticks rest), na kterých hůlky leží – tak aby se nepotřísnil ubrus. Kobylky pro odkládání použitých hůlek se vyrábí v několika variantách. Většinou jsou z levných materiálů, protože si je hosté rádi berou jako suvenýr. V domácnostech mohou být ale i stříbrné.