Michael Klíma na téma ico-kdy-kdeipřípadová studie3. dubna 2008

Co se zaměstnanci, kteří kradou?

Jednou mi nepřišel do práce barman. Barmanství už mi tak nejde, a tak jsem zavolal kolegu, jestli by neměl někoho k dispozici. Řekl mi, že má k dispozici Jima, který je vynikající barman. Upozornil mě ale, že Jim občas něco ukradne z kasy, rád se napije, kouří podnikové cigarety, a že je navíc homosexuál.

iZískat odkaz na článekhttps://www.hostovka.cz/kradeze_v_kuchyni?usp=sharingi Sdílet na Facebooku iNavrhnout úpravy článku

Já jsem mu za to poděkoval a řekl jsem mu, aby mi ho poslal tak jako tak. Když Jim přišel, tak jsem mu zcela na rovinu řekl: „Tak Jime, já o tobě všechno vím. Takže když tě nachytám s rukou v pokladně, tak ti ji useknu, když tě nachytám že piješ mé lihoviny, tak ti je někdy otrávím a když tě nachytám že kouříš má cigára, tak ti proříznu hrdlo. No a teď mi dej pusu a mazej za bar.“

Jak jste nejspíš poznali, tak jsem to napsal jen pro pobavení. Mohu ale posloužit pravdivou historkou.

Menší zlo – případová studie

Bylo to v Česku asi tak v roce 54. Byl jsem relativně mladým a nezkušeným soudruhem vedoucím jedné restaurace. Stalo se mi, že mi z ničeho nic dal šéfkuchař výpověď. Tudíž, tak jak se to tehdy dělalo, jsem zavolal do kádrového oddělení podnikového ředitelství s tím, aby mi poslali nového kuchaře.

Kádrovák mi zcela otevřeně řekl, že má jen jednu kuchařku. Ta je prý sice dobrá, ale nikdo ji nechce, protože krade.

Byl jsem tehdy sice ještě nezkušený, ale nebyl jsem naivní. Tak jsem mu na to řekl, aby mi ji poslal. Když kuchařka nastoupila, tak jsem jí řekl, že o ní všechno vím. Že vím, že je rozvedená a má doma asi 15letého hladového kluka. Řekl jsem jí také, že vím že krade, ale že vím, že kradou i ostatní zaměstnanci a že je na ní, aby tomu zabránila. Abych to ale zkrátil…

Velmi rychle jsem přišel na to, že kuchařka krade i u mě. Nebyl to ale „kšeft ve kšeftě“, jako je tomu ve většině případů. Kradla proto, aby uživila hladového kluka.

Musím se přiznat, že jsem dělal, jako že to nevidím. Bylo to také proto, že byla takový četník, že si už nikdo jiný nedovolil ukrást ani nudli. Zvolil jsem tedy menší zlo.

Boj mezi zaměstnanci a vedením

Pokud to nevíte, tak pohostinství je neustálý boj mezi vedením a zaměstnanci. Vedení je bohužel vždy v menšině. Nejhorší je, když se zaměstnanci proti vedení semknou.

Když krade jen kuchař, tak to ještě není tak zlé. Horší je, když se kuchař spolčí s číšníky. V mnoha podnicích je to „normální“ a není to považováno za šizení.

On to nikdo neříká moc nahlas, ale za socialismu se to řešilo tak, že se spolu se zaměstnanci scukl i soudruh vedoucí. Nedávno jsem s hrůzou zjistil, že takto v Česku postupují i někteří majitelé restaurací. Zřejmě jednají podle hesla „Když je nemůžeš přemoci, tak se s nimi spoj“, což je tedy nepředstavitelná chucpa.

Pokud se s vašimi zaměstnanci nechcete „šábovat“, tak vám nezbývá nic jiného než se s krádežemi smířit. Když tomu nemůžete zabránit, tak krádeže alespoň minimalizujte.

i Já mám sice na zadním hořáku již hodně dlouho úvahy o tom, jak se v pohostinství šidí a krade, a jak se tomu dá zabránit. Jejich zveřejnění ale odkládám, aby by se ti zlodějíčkové, kteří jsou zpravidla bystřejší než majitelé restaurací, ode mě nenaučili to, co ještě neumí.

Začlenění trestanců do společnosti

Z toho, co jsem zatím napsal, jste museli poznat, že proti některým „muklům“ či trestancům nic nemám. Plně souhlasím s tím, že všichni máme jakousi morální povinnost jim usnadnit návrat do společnosti. Co mi ale vadí je, že lidé považují pohostinství za jediné místo, kde by trestanci našli uplatnění.

i Proč pro ně neudělat kurzy politické ekonomie, aby se po propuštění uchytili třeba i v politice?

v Americe, kterou nechci nikomu dávat za vzor, hodně lidí v kriminále vystuduje i práva, aby mohli dokázat svoji nevinu. Studiem pohostinství by ale nikdo neztrácel v kriminále čas, protože k tomu v Americe nemusí být člověk vyučený. What a country!

Podle neoficiálních údajů máme v Česku kolem 300 odborných škol a učilišť, ze kterých jen asi 10 % absolventů zůstane v oboru. Nehledě na to, kolik z nich je doopravdy dobrých.

Nu, a teď tu budeme mít další dvouletou školu „vybraných“ studentů, která se ale oproti těm druhým bude moci pochlubit stoprocentní docházkou. Nepředpokládám, že ti, kterým trest skončí dříve než za dva roky, si kvůli maturitě pobyt ve vězení prodlouží. V Česku je ale všechno možné.

Jak motivační a ušlechtilá myšlenka, a přitom tak jednoduchá, že mně až udivuje, že jsem s něčím takovým nepřišel já. Mám totiž známé, kteří mají kluka tak pitomého, že ho nechce přijmout ani žádná škola pohostinství. Dokonce i přesto, že některé školy berou úplně všechny.

Tomu klukovi tudíž nezbývá nic jiného než udělat nějakou lumpárnu, nechat se zavřít a udělat si školu v kriminálu. Doufám jen, že při přijímacích zkouškách nebude dána přednost těm, kteří jsou za katrem pro podvody a krádeže jenom proto, že tím mají k pohostinství větší predisposice. Doufám, že bude dána možnost i jednomu recidivistovi, o kterém vím, že je v zásadě poctivý a který je v tom lochu jen pro znásilňování.

Doufám také, že si tvůrci tohoto programu uvědomují, že za katrem nesmí být používány ostré předměty. Tudíž na kurzy vyřezávání melounů, což teď v Česku letí, mohou zapomenout.