Michael Klíma na téma co-kdy-kdeprůvodcekuchařské čepice27. listopadu 2005

Cestovní turistický průvodce neboli bedekr

Bedekr je knižní cestovní turistický průvodce nebo cestopis. Bedekr je dalším důkazem, že se cestování neboli cestovní ruch nedá oddělit od pohostinství. Kdyby Bedekr neuváděl, kde se může člověk při svých cestách najíst, tak by asi dlouho nepřežil.

sharehttps://www.hostovka.cz/bedekr?usp=sharing Sdílet na facebooku

Mimo bedekrů existuje celá řada jak místních, tak i mezinárodních průvodců restauracemi, a to pod různými názvy. Výběr restaurací v bedekru bohužel nebývá ničím podložen. O tom, kde se dobře najíst, se také dočtete na různých webových stránkách. Jsou to ale jen subjektivní názory lidí, kteří většinou do restaurací nechodí tak často, aby se mohli nazývat sofistikovanými hosty.

Například jeden z nejznámějších bedekrů Michelin v jedné poslední ročence uvedl posudek jídla v restauraci, která ještě nebyla ani otevřená.

Ani jeden z oficiálních bedekrů neuvádí restaurace, které jsou tak špatné, že by tam lidé neměli ani chodit. Je to z jednoduchého důvodu, a sice proto, že by se pod to museli podepsat. Pokud by tím způsobili restauraci nějakou újmu a ukázalo by se, že to byla jen pomluva, tak by je restauratér zažaloval.

Proto bych chtěl studentům Hostovky říci, že by na bedekry neměli moc spoléhat. Bohužel se člověk nemůže spoléhat ani na doporučení přátel, a ani na doporučení některých „rádoby“ gurmánů.

České bedekry

České bedekry hodnotí restaurace většinou jen podle cen. V Americe je to běžné, protože tam dostanete to, za co jste si zaplatili. To ale v Česku neplatí.

Některé bedekry uvádějí zaokrouhlené ceny od 200 Kč do 1 100 Kč, v jiných, které se snaží být přesnější, tak uvádí ceny od 450 Kč do 1 850 Kč. I když nejsou ceny vylhané, tak musím říci, že jsou velice nepřesné.

Některé restaurace uváděné například pod cenovou skupinou 1 000 Kč, vám vyúčtují 1 600 Kč jen za kaviár. To ani nemluvím o dalších překvapeních a o cenách vína a ostatních nápojů.

Některé bedekry a cestovní průvodci na západě vyznačují ceny jídel znakem pro dolary $$$$, a kvalitu jídel a nápojů kuchařskými čepicemi (anglicky toque). Někteří hodnotitelé jídel označují kvalitu či lépe řečeno chuť jídel jazýčky. Čím více čepic, nebo čím více jazýčků, tím lepší kvalita jídla.

Odbočka ke kuchařským čepicím

Když už jsem u kuchařských čepic, tak bych se chtěl zmínit o tom, že podle jedné teorie by toque měly u mistrů kuchařů znázorňovat papežskou mitru.

Čím větší šéfkuchař, tím vyšší je jeho čepice. Toque byly od nepaměti bílé. Najdou se ale i extrémisté, kterým rozlišení odbornosti výškou jejich čepice nestačilo. Začali pak tvrdit, že se opravdový šéfkuchař pozná podle černé čepice.

Nevím, jestli je to snaha se lišit, nebo jestli je to projev demokracie, ale najednou se v České republice stalo módní, že „mistři“ kuchaři, začali chodit bez čepice. V nejlepším případě mají na hlavě kšiltovku, což sice není kuchařská čepice, ale alespoň něco.

V Americe se nepřikrytá hlava při přípravě potravin pokutuje. What a country!

Pokutování je například i v Kazachstánu. Tam jsem se setkal s tím, že místní kuchařky nosily velice pracně vykrajované (kroužkované) plátěné a naškrobené čepice. Výška čepic byla v zásadě stejná, ale některé čepice byly přímo uměleckými díly a každá kuchařka byla na svoji čepici velice pyšná.

Hodnocení podle hvězdiček

Abych vám řekl pravdu, tak na hvězdičky také nevěřím. Nevěřil jsem hvězdě na Kremlu a nevěřím ani hvězdičkám na hotelech. Jak víte, tak si jich na svůj hotel může dát každý kolik chce.

Jediné hvězdy, kterým věřím, jsou hvězdy na nebi. Nevěřím ale tomu, že příznivá konstelace hvězd má vliv na kvalitu jídla, nápojů a servisu. Proto k označení kvality jídel a servisu a případně cen, budu ještě hodně dlouho pomyslně používat naše bývalé cenové skupiny.